Zabel: Závod míru je pojem, který zná několik generací

Několikrát získal zelený trikot pro nejlepšího sprintera nejznámějšího závodu planety Tour de France. Vyhrával etapy na největších cyklistických podnicích, na cílové rovince býval nejen v bílo růžovém dresu německé profesionální stáje T-Mobile k nepřehlédnutí. Česká veřejnost ho viděla vítězit i na známém velkém Závodu míru. Přestože dnes už je poradcem ProTour týmu HTC-Highroad, kde závodí také český jezdec František Raboň, v uplynulém týdnu na něj Litoměřičané mohli bez problémů narazit jak v civilu ve městě, tak i na kole na silnicích v širokém okolí. Bývalý vynikající sprinter Erik Zabel totiž přijel sledovat svého syna Ricka, který byl součástí německého „nároďáku“ při 40. ročníku Závodu míru juniorů. Nečinný navíc nezůstal, vždy usměvavý a stále „vyšvihaný“ chlapík, dokonce několikrát předával nejlepším ceny. Juniorští jezdci z toho měli viditelně radost.

Eriku, jaký pro tebe byl ten letošní ročník Závodu míru juniorů?

Pro mě byl opravdu moc pěkný. Bylo krásné počasí, jely se těžké etapy, ale přitom byl závod dobře zorganizovaný. To je vždy naprosto výborná kombinace. Skutečně se bylo na co koukat a to nejen proto, že mi tu jel syn. Musím přiznat, že to pro mě bylo milé zpestření a já si to tu užíval. Přijetí tady bylo opravdu hodně milé.

Určitě jste o závodě mluvil se synem, co říkal?

V první řadě to, že závod byl v tomto roce neskutečně těžký a rozhodně zatím nejnáročnější v celé sérii Nations´ Cupu. Ale jinak se mu také líbil. (usmál se)

Vyhrál sprinterskou prémii, ale v kopcích spíš zaostával. Jde tedy ve stejné stopě, jako jeho otec, tedy že z něj bude vyloženě sprinter?

Ano, asi to tak bude. (zasmál se, ale hned zase zvážněl) Ale v těch prvních kopcovitých etapách jel velmi dobře. Líbil se mi jeho výkon a nasazení. K tomu všemu se viditelně umí pohybovat dobře v pelotonu, ale stále se má čemu učit. Spokojený však musím být s tím, jak tu vše bylo perfektně zorganizované a jak jel německý nároďák jako celek. To je důležité, protože všichni navzájem dobře spolupracovali.

Co pro tebe vůbec znamenají májové etapy a když se řekne Závod míru?

Juniorský Závod míru jsem sice nikdy nejel, ale ten velký znám moc dobře. Označení „Závod míru“ má ve světě veliké jméno. Ten termín vnímá snad každý a to i z necyklistického světa. Zná ho a sledovalo ho dokonce několik závodních generací a diváků. Je to velká tradice, u které jsem rád, že pokračuje alespoň v té juniorské třídě, ale rozhodně je velká škoda, že zanikl pro následnou elitu. Nicméně si myslím, že tým kolem Svatopluka Henkeho tady v Terezíně odvádí výbornou práci. Za tento závod mu patří velký dík a jsem upřímně moc rád, že jsem letos mohl být tak trochu jeho součástí.

Může být juniorský Závod míru výborným nastartováním následné cyklistické kariéry?

Ano, to rozhodně! Třeba v Německu se jezdí, jestli znáte, Trofej Karlsbergu, což je také etapový závod zařazený v Nations´Cupu. Ale popravdě řečeno je Závod míru mnohem těžší a také výrazně známější, mluví o něm mnohem více lidí. Ať tak či tak, vítězové takových závodů pak nejednou zamířili do profesionálního pelotonu a věřím, že takoví tu byli i v tom letošním roce.